Den devátý
Zdravíme SRPST – Sdružení rodičů a přátel sluchátkového tábora! :-) Prožili jsme další krásný letní den nabitý událostmi, o kterých vám budeme určitě vyprávět, až se s vámi shledáme (což bude už brzy…). Zatím vezměte zavděk alespoň krátkým popisem dnešních událostí…
Po ranní rozcvičce, která byla i dnes neobyčejná, protože jsme si zatancovali se šimpanzem, přišel Adámek. Byl nám vděčný za čtyři chybějící díly rakety, které jsme včera získali, ale taky hrozně ospalý. Prý se nevyspal, protože celou noc přemýšlel o osudu naší krásné planety. Jak je možné, že jsme to my, lidstvo, nechali dojít tak daleko? Nakonec jsme se dobrali několika důvodů, které mohly tento zvrat zapříčinit – náš vztah k planetě (tedy ekologie), k lidem (především rasová nesnášenlivost), ke zvířatům a k umělé inteligenci. Aby tato témata blíže prozkoumaly, rozdělily se děti v každém oddílu do čtyř skupin podle témat a vytvořily expertní skupiny, které se do hloubky zaobíraly jednotlivými problémy. Pak se vrátily zpět do svých oddílů a jako experti informovaly o dané problematice celý oddíl. Po opět výborném obědě jsme ještě stačili dokoukat včerejší film Chimpanzee.
Odpolední hra pak prověřovala naše znalosti z jednotlivých témat probíraných dopoledne v expertních skupinách. Úkoly nebyly jednoduché – zkuste porovnat hmotnost malé opice lvíčka a papouška ary, roztřídit množství různorodého odpadu do správných popelnic, opravit pokažený projev M. L. Kinga I have a dream (Mám sen)… nebo vymyslet povolání, které bude muset být vždy vykonáváno člověkem a ne roboty…
Když jsme odvedli všechnu dnešní práci na pomoc naší planetě a Adámkovi s Cecilkou, potěšili jsme se sportováním, cachtáním v nádrži a především opět florbalem a odehráli celkem tři semifinálová utkání. Že byla opět nabitá emocemi, a to jak na hřišti, tak v diváckých ochozech, netřeba líčit… Výsledky viz níže.
Užuž jsme si mysleli, že si můžeme u ohně trochu vydechnout a potěšit se pár písničkami a rozdanými plyšáky, ale zdá se, že na klidnou noc si budeme muset počkat snad až domů. Přiběhl (nebo spíš přiskákal) opět Džango, rozdal odměnou dnešní dávku paliva, a pak nás informoval, že kousek od tábora mají opičí vůdci tajnou schůzku, kde se rozmýšlí, jak s námi naloží. Jsou na nás totiž opravdu rozezlení za to, že jsme včera v zakázané zóně odhalili tajemství Planety opic. A prý tam na nás čeká Zara… Nezbylo, než se tam vydat. Ozbrojeni pouze baterkami jsme jednotlivě (nebo ve dvojicích) prošli neosvětlenou cestou plnou nástrah a agresivních opic. Na jejím konci jsme skutečně narazili na Zaru a společně s ní se připlížili ke kmenovému ohni, abychom vyslechli debatu Vůdců. Bylo hrůzné to slyšet… Především gorilí samec Mustafa navrhoval skoncovat s námi jednou provždy, ostatní byli naštěstí smířlivější. Po chvíli jsme se odplížili a raději se vrátili do tábora. Některé děti šly rovnou do postýlek, ale ti nejotrlejší z nás ještě v našem improvizovaném letním kině sledují film Planeta opic. Je výběr filmu snad předzvěstí příštích událostí?...

Výsledky FLORBAL

Den osmý
Další krásný a slunečný den! A ani dnes jsme se při probuzení nestačili divit. Na trávě mezi chatkami totiž spal Džango (zřejmě tu usnul cestou z diskotéky), a tak jsme ho probudili a on nám na revanš pomohl s rozcvičkou. Byla to legrace. :-) To, co nám ale přišel říct, bylo ale vážné… Zara se vydala do zakázané oblasti na vlastní pěst… Nezbylo nám tedy než splnit slib, který jsme dali včera (tedy že se tam vydáme a pomůžeme jí), a udělali jsme to rádi.
Po snídani jsme ještě odehráli poslední zápas základní skupiny, o dobré umístění bojovaly tygří týmy Goril a Šimpanzů, výsledky a rozdělení do semifinále naleznete v tabulkách níže.
Pak jsme se již připravili na dlouhé putování a po oddílech vyrazili. Dnešní puťák měřil necelých třináct kilometrů, všechny týmy si ho však samy nedobrovolně o něco prodloužily… :-) Když jsme zrovna nebloudili, zažili jsme i tak zajímavé chvilky… U vstupu do zakázané oblasti jsme se setkali se šimpanzákem, který nám vyprávěl příběh svého pohnutého dětství a varoval nás před gorilami, které by nás mohly ohrozit. Narazili jsme i na Zaru. Stála v kamenité stráni, kam lidská (i opičí) noha jen těžko vkročí, a bylo na ní znát, že právě prožila velký otřes… Našla totiž předměty, které před námi všemi chtěly opice nejvíce ukrýt – Věstonickou Venuši, pyramidu se Sfingou, obrazy Mony Lisy a Kleopatry, výjev z lovců mamutů, sošku Ježíše z Ria de Janeira, Sochu svobody… Vše, co Zaru naučili a čemu celý život věřila, se ukázalo být lží… Zjistili jsme, že pravda je na naší straně a Planeta opic je skutečně planeta Země po necelých pěti stech letech od naší současnosti…
Cestou zpět jsme byli nejprve zastaveni jedním gorilím samcem, který nás nepustil dál, dokud nevyřešíme šifru. Podařilo se, navíc jsme zjistili, že samec střeží čtyři chybějící kusy Adámkovy a Cecilčiny rakety, které jsme také úspěšně ukořistili. Na hranicích zakázané zóny na nás čekaly řvoucí a agresivní gorily, přes které jsme se museli doslova probít…
Všechny nástrahy dnešního dne jsme zdolali se ctí, nožičky nás bolely jen málo, osvěžili jsme se skokem do bazénu a hlad zahnala dalším výborným jídlem Dana. Odměněni jsme byli po táboráku filmovým klubem; film Šimpanz, který jsme sledovali venku pod vlajkou, nám ale přerušil déšť… Určitě ho dokoukáme zítra. Krásnou dobrou noc!

Florbal po základní skupině

Den sedmý
Tak zase jiná rozcvička. :-) Dnes nás po probuzení rozcvičil náš milý Gibon, byla to legrace a na závěr jsme ho ještě všichni pořádně objali. Člověk by ani nevěřil, že opice jsou vlastně naši nepřátelé…
Zara nám dopoledne připravila šest zastavení o lidském těle, které má jako členka Akademie věd Planety opic samozřejmě v malíku. Dozvěděli jsme se tak spoustu zajímavých věcí o kosterní soustavě, o smyslových orgánech, vyzkoušeli jsme své reflexy, změřili jsme si tep v klidu a po sportovní chvilce, měřili jsme i kapacitu svých plic, dokonce jsme odhadovali délku tenkého střeva a vytvářeli vlastní hovínka… ehm… tedy respektive simulovali v ešusu, co se děje s potravou v trávicí soustavě. :-)
Po (opět) vynikajícím obědě a chvilce odpočinku jsme dnes sehráli další tři zápasy florbalového turnaje. Hřiště nabité emocemi, diváci na lavičce bouří, sportovci předvádějí své maximum… Lepší atmosféru bychom si nemohli přát, na výsledky se podívejte níže.
Znalosti, které jsme získali při dopoledních aktivitách, jsme si zopakovali při odpolední běhačce v lese. Akčňáci honili děti o sto šest, ale přesto se mnoha dětem podařilo donést nalezený papírek a pak ještě správně odpovědět na záludné otázky o lidském těle. Naše snažení večer opět ocenila Zara – než zamířila s Džangem na diskotéku, udělila nám další část paliva. Pěkně přibývá, takže Cecilka s Adámkem budou moci snad už brzy odletět domů. Zara se také zmínila o zakázané oblasti, kde se zřejmě skrývá něco, co by se lidé ani většina opic neměla dozvědět. Je to vězení? Sklad tajných informací? Nebo snad něco jiného? To se možná brzy dozvíme…

Výsledky FLORBAL

Den šestý
Budíčééék! Vstávat a cvičit!!! …Naše dny obvykle začínají mnohem příjemněji, písničkou a téměř jógovou rozcvičkou, málokdy se ozve: „INDIVIDUÁL!“ pro někoho, kdo nestihl přijít, a musí oběhnout nedaleký smrček. Dnes ale hned po ránu vtrhly do tábora gorily, které nás probudily ohlušujícím řevem a neurvale nás dotáhly na rozcvičku… Nastal den fyzického výcviku.
Po snídani se proto děti rozdělily do šesti skupin podle věku (a někdy také zvlášť na kluky a holky) a vrhly se do plnění disciplín olympiády. Čekaly na nás zajímavé výzvy; skákali jsme trojskok z místa, běhali šedesátku, soutěžili ve skoku přes švihadlo a dokonce stříleli vzduchovkou! Třešničkou na dortu pak byl boj s gorilím vůdcem Mustafou na trampolíně, ten si všichni opravdu užili a navíc všichni Mustafu porazili.
Odpoledne pro nás zase Džango připravil v lese opičí dráhu. Stříleli jsme šiškou do stromu, prolézali mezi provázky a probíhali bludištěm. Nejvíce se dařilo Gorilám, které tak vyhrály svou první výzvu a měly z toho opravdu velikou radost.
Večer nám Džango předal další část paliva a přišli i vůdci, aby ocenili naše snažení v dopoledním výcviku. Určitě se podívejte na fotky, kteří táborníci byli úspěšní a získali medaili. Teď už všichni odpočívají, někteří modří ale budou za chvíli už vstávat na hlídku, aby v noci někdo neukradl nás nebo naše vlajky. Dobrou noc…

Den pátý
Pátý den byl plný překvapení, jak jste již na našich táborech zvyklí. Hned při snídani do jídelny vtrhla Zara celá udýchaná a šťastná, že nás stihla ještě před cestou. Z tajných zdrojů (Džango se na nějaké párty činil :)) totiž zjistila, že našeho milého Adámka neunesli do lanového parku, ale do vodního světa. Nedalo moc práce zjistit, kde se nejbližší nachází, a tak jsme zamířili do Hradce Králové do městských lázní. Lázně možná lákaly starší osazenstvo naší skupiny, ale skutečnost, že se jednalo o Aquapark v hávu lázeňském potěšil hlavně všechny kluky a holky všech věků - tedy i to starší osazenstvo nakonec. :) Tam jsme strávili několik hodin vířením, vlnobitím, do páry chozením, saunováním - ale HLAVNĚ tobogánováním. Po celou sobu jsme ovšem bedlivě pátrali po Adámkovi. Prohledali jsme snad každý kout celého aquaparku - tedy alespoň každý, do kterého nás pustili. :) Adámka jsme však nikde nenašli. :( Začali jsme tedy shánět náhradní vodní zdroje...Už jsme se chtěli vydat k řece, když nás Adámek přepadl ze zálohy - Mustafově partě unikl a nám tím udělal obrovskou radost. Dál nám za úkol nakoupit seznam různých věcí, což by nebyl takový problém...měli jsme na to omezený čas a omezené finance. Přesunuli jsme se tedy na pěší zónu poblíž centra a nakupovali jsme jako diví - všichni uspěli, nikdo se neztratil a moc nás celá akce bavila.
Poté jsme měli rozchod v nedalekém obchodním centru. To nás také moc bavilo. Pak už nás čekal přesun k autobusu a cesta do tábora. Celou cestu nás provázely svým zpěvem holky akčňačky a tak nám cesta rychle utekla. Dana nás čekala v táboře s dvouchodovou večeří, tak jsme si pěkně pošmákli - gulášek a rizoto - MŇAM!!!!!
Tradiční táborový oheň opět navštívili Adámek, Cecilka a Zara. Opět jsme pro Adámka s Cecilkou vybojovali palivo, tak měli oba radost. Teď už opět spíme....nic se nebojíme....neb za chvíli vstává hlídka a ta nás jen tak nedá!!!
Dobrou noc.

Den čtvrtý
Dnes ráno jsme si přispali – včerejší noční hlídka byla totiž vcelku divoká, akčňáci se pokusili o krádež táborové vlajky, nebo aspoň vlajek oddílových, což se jim nakonec nepodařilo, ale hlídači z řad Goril a Gibonů byli až do hluboké noci v pohotovosti.
Při snídaňovém nástupu jsme si přáli různé krásné věci a nezapomněli jsme ani na naše oslavence – máme mezi sebou dvě Aničky, které dnes slavily svátek, a Ivánka, který dnešním dnem dosáhl devíti let. Všechno nejlepší!!!
Po snídani jsme se věnovali hraní a sportování. Bavili jsme se florbalem, badmintonem, stolním tenisem, kinballem, někteří hráli karty, jiní využili nedeštivého počasí pro trampolínování, kolotočení a houpačkohoupání… Před obědem jsme byli také svědky dvou florbalových bitev; děti se rvaly jako lvi, respektive tygři. Na výsledky se můžete podívat ve florbalových tabulkách níže.
K obědu byla dnes květáková polévka. Když jsme ale začali konzumovat druhé jídlo (špagety s boloňskou omáčkou), vtrhly do jídelny gorily. Skákaly na stoly, cpaly si špagety do pusy rukama, rozhazovaly jídlo po podlaze, stolech i tábornících a nechutně u toho mlaskaly. :-) Členové modrého oddílu málem dostali infarkt, když jim došlo, že mají službu na úklid jídelny… Naštěstí nás všechny zachránila brzy Zara, která vyjádřila své pohoršení nad chováním goril a dala nám za úkol ukázat, jak má a nemá vypadat správné chování v různých situacích, které si oddíly vylosovaly…
Odpoledne se proto živě nacvičovalo, zkoušelo, připravovaly se kostýmy, a po večeři jsme se všichni sešli u táborového ohně. Na představení se přišli podívat i naši přátelé Cecilka s Adámkem a hlavně Zara s Džangem. Zelení Giboni si připravili situace ze sportovního utkání (V dnešním utkání hraje Plzeň Tábor proti Praha Tábor), červení Šimpanzi nám předvedli, jak může vypadat návštěva u kamaráda („Hurá, bude párty!“ „Cože?“ „Teda budeme hrát karty.“), modří Orangutani pobavili scénkami z divadla (Uvaděčku nepotřebuju. Prostě vidim volný místo, tak si na něj sednu…) a žluté Gorily měly své představení zasazeno do obchodu („Prosím vás, to dítě tady nemůže jíst tu tyčinku.“ „Tak ho nechte, dyť je ve vývinu.“) Nakonec jsme se notně zasmáli i při scénkách akčňáků, zasazených do prostředí cestování vlakem a příjemný večer zakončila improvizace dospěláků na téma oběd v restauraci.
Zara ocenila všechny výstupy a Džango předal oddílům další dávku paliva, pěkně nám to přibývá. Překvapením ale ještě nebyl konec, protože na závěr večera přiběhly nezdárné gorily v čele s Mustafou a unesli nám Adámka!!! Nemohli jsme dělat vůbec nic!!! Zara nám poradila, abychom si zítra přivstali a pokusili se Adámka najít v nedalekém opičím lanovém centru. Šli jsme spát napjatí a opět jsme zvědaví, co nás čeká zítra… Dobrou noc!

Výsledky FLORBAL

Den třetí
Ejchuchůůůů....máme za sebou další úspěšný den! Po klasické ranní triádě (budíček, úklid a zahajovačka pohybem) jsme měli opět chvilku přání - i my si přejeme, aby se všechna krásná přání Orangutanů vyplnila. Po snídani vypukla florbalová horečka - výsledky všech dnešních klání (a že jich bylo požehnaně) naleznete v tabulce níže. Hnedle po sportovním vyžití následoval nástup a trošku rozpačité setkání s našimi opičími průvodci. Jak víte, včera jsme se nerozloučili v nejlepším...ale navzdory tomu proběhlo naše setkání v poklidu. Vystřídali je nám milí Adámek s Cecilkou a Zara. Ukuli jsme s nimi pikel. Budeme s opičáky spolupracovat - trošku na oko, abychom lépe pronikli do jejich života. :D
Dostali jsme každý tým své vlastní úkoly. Navíc jsme museli připravit nějaký úkol pro zbylé týmy.
Po obědě došlo na další florbalová klání. A pak již akce Kulový blesk. Plnění úkolů, které si pro nás připravili ostatní společenstva opic.
Před večeří ještě poslední florbalové záchvěvy (pro dnešní den) a po večeři (MŇAM, MŇAM - Tortilly plněné zeleninou a kuřecími kousky) táborový oheň s vyhlášením výsledků odpoledního Kulového blesku. Opět nás poctili svou návštěvou Adámek s Cecilkou, následovaní Zarou s Džangem.
Plyšáci si vybrali své spolunocležníky a zazpívali jsme si ukolébavku na dobrou noc...
A teď už - spí, spí, celý tábor spí.....spí, spí, celý tábor spí..........

Výsledky FLORBAL

Den druhý
Probudili jsme se do krásného nového dne a po ranním zahájení jsme měli krásná přání - respektive je pro dnešní den měl tým šimpanzů. Po vydatné snídani, která probíhala formou švédských stolů, jsme měli nástup, na kterém jsme dostali od naších opičích průvodců za úkol se seznámit s dějinami Planety opic. Ve svých týmech jsme putovali lesní cestou a seznamovali se na jednotlivých zastaveních s nejdůležitějšími mezníky jejich dějin, které byly opravdu nápadně podobné těm naším - lidským. Po návratu do tábora si nás dokonce přišli vyzkoušet, zda si všechny nabité informace pamatujeme. To se nám moc nelíbilo, a tak jsme jim to dali znát! Mustafovi a celé jeho partě se to moc nelíbilo a odběhli velmi rozladění. Doufejme, že na nás nic nepěkného nechystají, ale to se musíme nechat překvapit. Po vynikajícím obědě (rajská a svíčková - MŇAM!) a poledním klidu nás navštívil kamarád Džango a přivedl svou maminku Zaru - velmi uznávanou vědkyni, která si nejprve naše dovednosti chtěla prověřit. Po celém areálu rozmístila otázky, které notně potrápily naše mozkové závity. Zaměřeny byly na matematiku, prostorové vidění, smysl pro detail....zkrátka na všechny inteligenční sféry mozkové. :)

Během tohoto programu jsme byli poctěni velmi milou návštěvou. Z daleké Moravy se za námi přijel podívat náš milý František. Moc jsi nás svou návštěvou potěšil. Posíláme veliké objetí, pusu a díky do Nového Jičína!

Ale zpátky k programu. Trošku nám dnes poprchávalo, tak jsme se k úvodním florbalovým zápasům nedostali - ale co nebylo dnes, může být zítra! Zatím ve volných chvílích pilně trénujeme. Po večeři (opět mňamózní!!!) jsme místo táborového ohně zapálili krb a sotva jsme dozpívali úvodní písně, ve dveřích se objevili Adámek s Cecilkou, které jsme svým zpěvem přilákali za námi. Vzápětí za nimi přišel Džango se Zarou, kteří nám přinesli palivové nádrže do rakety - totiž spíš našim kamarádům Adámkovi s Cecilkou. Díky naší bodrosti jsme jim získali i dost paliva a určitě během dalších dní nasbíráme mnohem více. Adámek nám pomohl s vyhodnocením jednotlivých odpoledních otázek, které se nám zdály nejproblematičtější. Děkujeme!!! Pak už zbyl čas jen na rozdání plyšáků a závěrečnou píseň.

Teď už oddychujeme a těšíme se na další táborová dobrodružství!

Myslíme na vás a mávááááme!

Den první
Huhuhu…hurá! Jsme na táboře! A bude to zase nářez! Cože? Ale ne šunkový nářez… K obědu byla výborná zeleninová polévka s drobením a těstovinový salát. No ale po poledním klidu…
Hahaha… hádejte, co se stalo. Do tábora přiběhla banda opic, hlavně goril, ale taky jeden šimpanzák, jeden orangutan, jeden gibon a ještě jeden hlavní gorilák. Postavili si nás do řady a začali si z nás vybírat svoje otroky a domácí mazlíčky. Moc se nám to nelíbilo, ale nakonec jsme se nechali zařadit do skupin ke čtyřem hlavním opičákům… Naštěstí jsou s námi i naši dospěláci – Maruška je s diplomatickými Orangutany, Saša s inteligentními vědátory Šimpanzi, Eliška vede hravé a zábavy lačné Gibony a Ondra silné bojovníky Gorily.
Hohoho… honem nám ještě oznámili, že jsme se ocitli v roce 2506 na Planetě opic(!!!), a to přímo v Institutu pro výzkum člověka. A jsme velmi cenné exempláře, protože na rozdíl od ostatních zkoumaných jedinců mluvíme, možná i myslíme a jednáme skoro jako opice. Takže stojí za to nás prozkoumat.
Hyhyhy… hymnu jsme dostali za úkol doplnit o sloku pro každý oddíl, taky nás donutili označkovat se na triko šablonou (vývoj z člověka do opice, kdo to kdy viděl) a na oddílovou vlajku nakreslit přednosti jednotlivých druhů. Večer u táboráku to pak všechno překontrolovali a dokonce jsme se s nimi mohli vyfotit. Jediným pozitivem tak zůstává pětice plyšových opičáků, kterou vedoucí večer rozdali nejzasloužilejším mazlíčkům… tedy otrokům… nebo spíš táborníkům.
Hehehe… heleďte, jestli si myslíte, že to je všechno, tak se pletete. Když už jsme všichni zalezli do pelíšků, ozval se ohlušující rámus. Vyběhli jsme z chatek a pokojů na hřiště a ohromeně sledovali rachot, který způsobila raketa určená k cestování časem… Byl to úplný ohňostroj! Když konečně skončil, vystoupily z rakety dvě děti – Cecilka a Adámek. Přicestovaly také z naší doby, ale jejich raketa se zřejmě porouchala, takže se náhodou ocitli ve stejném roce jako my. Sotva se rozkoukali, objevil se na scéně ještě šimpanzí puberťák, jménem Džango… Nakonec jsme zjistili, že není nepřátelský, naopak docela fajn. Dokonce slíbil, že nám pomůže. Pak nás ale poslal všechny spát, což jsme uvítali. Teď už všichni spinkají a jsme moc zvědaví, co se nám přihodí zítra…

 

23.7. 12:35 Na tábor děti dorazily v pořádku, prší jenom málo a jdeme se ubytovat.